Příliš neobyčejná na to, aby se mračila
Až se mi splní ten sen, který mám, tehdy budu šťastná!
Až se mi povede dodělat školu, tehdy budu šťastná!
Až mě osloví ten kluk, o kterého mám zájem, tehdy budu šťastná!
Až zhubnu ještě 5kg, tehdy budu šťastná!
Jsem to jenom já nebo máme každá ve svém životě nějaké „Až“? Říkáme si, že šťastné nejsme, protože nám ještě ta jedna věc chybí. Až té věci dosáhneme, pak konečně budeme spokojené. Pokud jsi aspoň trošku jako já, tak jsi už přišla na to, že když té jedné věci dosáhneš, objeví se věc další. Tak v čem tedy tkví naše štěstí? Proč se zdáme pořád tak ustarané a neustále se ženeme za něčím, co by nám pomohlo být spokojenějšími?
Nedávno jsem narazila na verš z Bible, v Přísloví 12:24 Šalomoun – nejmoudřejší muž, který kdy žil na zemi – říká: „Obavy lidské srdce tíží, ale dobré slovo vrací radost.“ Co když si na sebe naše neštěstí uvalujeme samy? Co když jsme nešťastné a nespokojené, protože se rozhodujeme se trápit a obávat se? Když jsem byla v Americe, tak jsem půl roku řešila a strachovala jsem se, co budu dělat zpátky v Čechách? Seženu si byt? Podaří se mi najít si dobře placenou práci? A co služba? Celý půl rok jsem se rozhodovala všechno toto řešit, protože jsem se bála, co bude, až se vrátím. Vymyslela jsem si úžasné plány a strategie toho, co se bude dít, až se vrátím. A chcete něco říct? Trvalo to Bohu jeden den a dostal mě na cestu. o které jsem ani omylem nesnila! Myslím si, že se ale v mém půl ročním stresu setkávám s většinou z vás... Co budu dělat po škole? Najdu si práci? Co po střední, kam na výšku? Co můj budoucí manžel? Co po svatbě? Každá si procházíme životem a strachujeme se... Zvládneme ten boj? Zvládneme být dobrými ženami a zvládneme s hlavou vzhůru projít životem? A budeme u toho navíc šťastné? Proč se na cestě životem jakoby zdá, že štěstí a úsměv na tváři k tomu celému příběhu nějak nesedí?
Co když je to celé o perspektivě? Co když nemusíš vyřešit všechny problémy světa? Co když nemusíš vyřešit všechny problémy tvé budoucnosti? Co když stačí si sednout a naslouchat Králi Králů a všechno zapadne na své místo? Co když i v období, kdy je to těžké ve tvém životě. V období, kdy se zdá, že je Bůh daleko a že jsi na všechno sama, prostě stačí si zvolit být šťastná a procházet životem s úsměvem? Ten stejný Šalomoun, kterého jsem citovala výše, o pár veršů dál napsal toto: „Radostným srdcem zkrásní tvář, kdežto trápení srdce ubíjí ducha.“ (Přísloví 15:13). Napadlo tě někdy, že je to skutečně tvá vlastní volba, s čím se probudíš a jak projdeš svým dnem? Je jasné, že když si procházíme těžkými časy, tak nás to dohání a každé ráno se s tím probouzíme. Nicméně, je rozdíl mezi tím probudit se a hned negativně začít den s tím, že je stále všechno na prd a jak jen to asi vyřeším?! Nebo začít den s tím, že je to nádherný den, který nám Bůh dal a jakkoli těžký bude, já ho projdu s hlavou vzhůru a úsměvem na rtech, protože na začátku i na konci dne, se mnou bok po boku kráčí Král Králů.
Možná stačí malá změna perspektivy a postoje ke každodenním bojům a najednou zjistíš, že jsi šťastná i uprostřed pouště, i na místě kde netušíš kudy kam. A chceš znát bonus? Úsměv na rtech ti neskutečně sluší!!! Je jedno, co si o sobě myslíš, jestli jsi nebo nejsi krásná. O tom se pobavíme možná příště. Nicméně pokud se rozhodneš i přese všechno čím si procházíš, vykouzlit na rtech úsměv, tak nejen že to změní den tobě, ale změní to den i ostatním. Chtěla bych ti říct, že tento život je daleko pestřejší a daleko více plný radosti, než si dovedeš představit. A možná, možná na tebe tento život čeká a čeká na tu chvíli, až se rozhodneš nevolit si cokoli jiného první. Všimla sis někdy, že si samy volíme všechno jiné dříve? Volíme se sebelitování první, volíme si negativismus první, volíme si obviňování druhých první. Namísto toho, abychom si stouply, pohlédly k nebi, usmály se a bojovaly dál. Co kdybychom přestali s neustálým honem za tím, co ještě nemáme a začaly si užívat a být vděčné za každý kousek všeho toho, co už máme? Nechci nic slibovat, ale zdá se mi, že takový positivní přístup k životu a vděčný přístup k Bohu by mohl změnit ledaccos.
A tak ti chci nakonec říct. Jsi nádherná holka (a ne, nepochybuj o tom a nepokrucuj teď nad počítačem hlavou s tím, že tě neznám... možná neznám tebe, ale znám tvého Stvořitele a vím, že On se nikdy nespletl a Jeho stvoření jsou nádherná a bez jediné chybičky!!) Tvá krása plyne z vnitra. Když budeš šťastná uvnitř, tvé radostné srdce rozjasní tvou tvář a ty se najednou budeš usmívat, kudy budeš chodit. Nicméně kupodivu to funguje i obráceně a i když se nebudeš cítit dobře, ale rozhodneš se usmívat, tak to tvé ztrápené srdce dožene... Nevím jak ty, ale já jsem dechberoucí žena, která projde tímto životem s hlavou vztyčenou vzhůru, se zrakem upřeným k nebi, srdcem radostným a úsměvem na tváři. Protože vím, že jsem příliš neobyčejná na to, abych se mračila!
